Toskánsko

Jeden z nejúžasnějších italských regionů na severozápadním okraji Apeninského poloostrova. Půvabná krajina, na východě ohraničená hřebenem Apenin a na západě pobřežím Tyrhénského moře. Země malebných kopečků, středověkých měst a nekonečných vinic.

Dodnes pokračuje rivalita dvou největších Toskánských měst Florencie a Sieny, i když pouze o počty turistů, kteří tato dvě centra navštíví. Florencie, jež se honosí titulem kolébky renesance a Siena se svou geografickou polohou ve středu nádherné krajiny, lákají tisíce milovníků umění, historie, vína a v poslední době i fotografů.

Necelých 1100 km po dálnici není dnes již žádnou překážkou, pro většinu z nás. Stačí si večer před odjezdem připravit pár Euro za přejezd Breneru a za dálniční poplatek v Itálii. Připočítat něco na spotřebu paliva ve vašem voze a ráno fotíte východ slunce nad Toskánskými vinicemi.

Vaše fotografická výprava může začít sjezdem z dálnice na kraji Florencie a prohlídkou historické části města. Rezervujte si raději dost času, protože i v mimosezónním období se před vchodem do galerií Uffizi či Pitti, tvoří dlouhé fronty. Příjemnou okolností prohlídky tohoto města je malá vzdálenost mezi všemi hlavními památkami, muzei, kostely, mosty a paláci. Vše je soustředěno v okruhu do 2 km kolem středu města. Přesto se dá 100% potvrdit, že jeden den nestačí, ale vlastně ani dva či tři. Florencie má co nabízet třeba celý týden. Je to jen na vás, do jaké hloubky a detailů se chcete prokoukat a profotit.

Já osobně preferuji pokračovat druhý den dál směrem na Sienu. Opustíte-li hlavní silnici a odbočíte-li směrem k východu, pojedete po vyhlídkové cestě, lemované vinicemi vína Chianti a několika půvabnými hrady na menších kopcích.

Barva půdy bude přecházet od světle hnědé až po rudou a to na neuvěřitelně malých plochách. Nakonec zvítězí okrově hnědá barva sieny, jež byla malíři právě pojmenována podle názvu města.

Siena vás okouzlí, jako většina toskánských městeček, spletí úzkých uliček s vlajícím prádlem na provazech napnutých od oken k těm nejnemožnějším místům na protější fasádě domů. Modrá ostrá barva nebe, kterou polarizační filtry mění skoro až na černou, se klene v úzkém průzoru střech nad vaší hlavou a vy zběsile přehazujete objektivy v tvůrčí touze zachytit něco z té atmosféry. Vůně italské kuchyně a pokřik restauratérů lákajících k návštěvě vás vrátí zpět do reality. Náhoda rozhodne, kterou z jedenácti úzkých uliček dorazíte na náměstí Piazza del Campo, aby jste se posadili na oběd, či na výbornou kávu. Obvod náměstí lemuje mnoho pizzerií, všechny se stejnou vyhlídkou a je jen na vaší náladě a kapse, do které se posadíte. Jakmile zmizí úslužný číšník, aby splnil vaši objednávku začnete jistě obdivovat tvar a zvláštní sklon jednoho z největších středověkých náměstí. Půdorys ve tvaru mušle, spolu s podivným způsobem dláždění, je výzvou pro každého kdo nedrží fotoaparát poprvé v ruce. Stín vysoké radniční věže, ukáže v průběhu dne na všech devět výsečí z červených cihel, dělených bílou travertinovou dlažbou, které symbolizují Noveschi - devítku, podle zakladatelů náměstí.

Teprve v pozdní odpoledne opouštíte Sienu směrem na východ a přemýšlíte nad tím, že vám asi nebudou stačit záznamové karty do fotoaparátu, protože jste udělali tolik úžasných snímků jako nikdy před tím. Po pár kilometrech odbočíte z pěkné asfaltky na jih na Asciano. Krajina změní charakter, ubudou cypřiše a vinice a nahradí je háje olivovníku s osamocenými borovicemi. Tato část Toskánska má charakter zvlněné polopouště, kde téměř na každé vyvýšenině stojí rodinný statek, nebo alespoň jeho zřícené pozůstatky. Večerní slunce natáhne stíny každého pahorku, každé terénní vlny a vy pokračujete v pilném focení na všechny strany až do limitu svých baterií.

Úzkou, neobyčejně klikatou silnici lemují každou chvíli penziony s nabídkou ubytování, takže není problém si vybrat zde místo dle svých představ a typu své kreditní karty.

Následující den si přivstaňte a pokud jste nezapomněli nabít baterie a uvolnit záznamové karty, přesunem obsahu na disk notebooku či fotobanky, čeká vás další ranní porce záběrů vycházejícího slunce nad krásnou Toskánskou krajinou.

Po snídani, naplňte vodou pár lahví a vyražte na další cestu, tentokrát směrem k západu. Projedete se po prašných cestách opuštěnou suchou krajinou. Prázdnota a podivné ticho vás budou provázet celé dopoledne. U Monteroni se opět dostanete na asfalt a zamíříte na severozápad. Minete po pravé ruce Sienu a trochu přidáte, abyste dorazili k dalšímu z klenotů Toskánska, San Gimignanu.

Město vás uvítá již na vzdálenost mnoha kilometrů svojí úchvatnou siluetou na vysokém kopci. Důvodem zápisu do světového kulturního dědictví Unesca jsou jeho Rodové věže. Na čtvercovém nebo obdélníkovém základu se do neuvěřitelné výšky 54m tyčí Torre Grossa, nejvyšší z posledních 14 zachovaných věží. Kráčíte-li dole v úzkých uličkách a zvrátíte hlavu abyste zahlédli kdesi nahoře alespoň úzký proužek nebe, máte pocit procházky po Manhattanu. Nevím, nikde jsem se toho nedočetl, ale jsem přesvědčen, že právě tady čerpal inspiraci americký architekt japonského původu Minoru Yamasaki pro stavbu svých slavných Twins. Ta podoba, kterou navrhl pro Světové obchodní centrum určitě nebyla náhodná.

Na důkladnou prohlídku několika kostelů, nádherné katedrály, výstavných paláců a jejich sbírek je potřeba si vyčlenit dost času. Teprve houstnoucí šero ve středověkých uličkách vás upozorní, že jste zde ztrávili celý den a je potřeba vyrazit dál. Ještě z veliké vzdálenosti uvidíte jak se za vámi proti tmavnoucí obloze rýsuje podivuhodná silueta města s dnes už jedinou dvojicí Twins, Torre degli Ardingelli, na světě.

Vaši další cestu na sever budou opět lemovat nevysoké pahorky, často s alejí cypřišů od úpatí až k romantickým, rozpadajícím se a opuštěným stavbám na jejich vrcholcích. Pokud jste trochu dobrodružnější povahy a máte vhodné vybavení, není žádný problém si na některý z nich vyjet a alespoň na jednu noc si užít pocit středověkého Pána, který tady bydlel.

Ráno stačí jen na poslední chvíli vylézt ze spacáku a můžete fotit svítání tak, jak málo kde. Toskánská zvlněná krajina plná dlouhých stínů, zoraných polí, osamělých stromů a rozsáhlých vinic. Poklid najednou přeruší kanonáda výstřelů. Právě bylo sedum hodin a lov začíná. Místní obyvatelé jsou vášniví lovci a podzimní sezóna odstřelu bažantů je v plném proudu. Není opravdu příliš rozumné v tomto období vstupovat do vinic, nebo do údolních remízků z borovic.

Sedněte do auta a ujíždějte s nadějí že vyváznete bez průstřelu karoserie.

Pokud se to zdaří, nabídne se vám po pár kilometrech možnost navštívit rodiště jednoho z největších geniů jakého země kdy nosila. Ano, je řeč o Leonardovi, narozeném v městečku Vinci, jehož jméno přijal. Půvabný menší hrad, jenž vévodí městečku, je dnes muzeum naplněné ve třech patrech, interaktivními modely všech možných konstrukčních vynálezů, kopiemi spisů a vším, co tohoto slavného rodáka může připomenout. Návštěvu za 6 Euro si určitě nenechte ujít. Snad jen důrazná výzva o absolutním zákazu fotografování, trochu zamrzí.

Opustíte - li Vinci zůstává před vámi při cestě k domovu ještě jedna fotografická zajímavost. Pokud tedy pominete zbytek Itálie, jako takové. Je to přejezd přes severní konec Apeninského hřebenu, jenž odděluje Toskánsko od Pádské nížiny. Silnice se po neuvěřitelném množství zatáček s mnoha výhledy vyšplhá do sedla a následuje sjezd, který ovšem už není zdaleka tak prudký, ale za to je lemován nádhernou průzračnou říčkou, plnou peřejí a kamenných soutěsek. Zde si ještě můžete udělat pár potůčkových záběrů a pak už máte před sebou jen něco kolem 900 km do Čech.