Letní Toskánsko

Na začátku července se většina členů fotopiva vydala směrem na jih do Italského Toskánska. Někteří už tam byli loni na jaře, na některé čekalo první ochutnávání Toskánských vín, sýrů a především pohádkové krajiny.

Vzdálenost z Prahy cca 1100 km  není při dnešním stavu dálnic a pokročilejší technice aut už žádná frustrující překážka a cesta se dá zvládnout za 10-12 hodin.

Členové fotopiva se rozdělili do dvou aut přičemž první skupina o třech lidech se vydala fotit především krajinu, druhá o člověka početnější skupina se chystala kromě krajiny poznávat i Toskánská města a městečka. Oba cíle se splnily a každá ze skupin byla spokojená s tím svým.

Ubytování bylo jako loni, v poměrně cenově příznivém hotýlku s vynikající kuchyní.

Půvabné Toskánsko s úrodnými údolími, bohatou vegetací a příjemným klimatem se rozkládá ve střední Itálii. Silničky, vedoucí k usedlostem na vrcholcích, se klikatí krajinou mezi zelenými stráněmi, vinicemi, olivovými háji a alejemi cypřišů. Venkovské statky, panská sídla a středověké osady, které se dochovaly téměř nedotčené od dob, kdy byly založeny na vrcholcích pahorků, tvoří společně celek obdivuhodného architektonického bohatství.

„Země vína“ neboli „Enotria“, tak už dávní Etruskové nazývali Toskánsko. Vinice na zdejších kopcích mají příhodné přírodní podmínky a také péči celé generace místních obyvatel, mezi nejznámější vína patří chianti, brunello di Montalcino, nobile de Montepulciano.

V Toskánsku se také nesmí zapomenout na vynikající ovčí sýr pecorino, který existuje v několika variantách od svěžího čerstvého až po vyzrálý 18 měsíců uleželý pecorino riserva . Zde se opravdu vyplatí si sýry zakoupit v cenách od 8 do 17 eur za kg. Do Čech cestu bezpečně vydrží.

Po bezproblémové cestě jsme se ráno ve čtyři hod obě skupiny setkali u "papežského hrádku" kousek pod Sienou. Velmi nás navnadila jemná mlha a vykukující vrcholky kopců, bohužel než jsme vyndali fotoaparáty mlha zalila kompletně vše a moc toho vidět nebylo. Fotograf je ovšem tvor trpělivý a tak jsme na dobré světlo celkem ale marně čekali pár hodin.

K poledni jsme se přesunuli do hotelu v oblasti  Val d’Orcia. Následoval příjemný oběd a zasloužený spánek. Následující dny pak krom soboty měly každá skupina svůj vlastní program a scházeli jsme se pozdě večer u výborného jídla a skvělého vína. Ti co už zde byli na jaře se těšili na přefocení  motivů z loňského jara a nalézání nových míst, nutno říct, že každé roční období vypadají stejná místa úplně jinak. Ti co zde byli poprvé opojně vychutnávali krásu zvlněné Toskánské krajiny a krásné barvy léta od žluté až po okrovou na rozdíl od zelené jarní.

Zatímco první zkušenější skupina se věnovala výhradně krajině a kopírovala italský styl po obědě odpočívat a lenošit a fotit jen při zlatém světle, druhá skupina celkem intenzívně projížděla celou část Val d’Orcia a poznávala městečka a města plná bizarních úzkých uliček s typickým vlajícím prádlem, nádhernými starými kamennými domy.  Nad jiné vyčnívají jako perly hlavně Pienza a Siena.

A právě v Sieně jsme zažili i parádní počasí od letního vedra přes krátkou průtrž a bouřku po opětovné projasnění. A takové počasí  nás provázelo celý krátký pobyt, takže fotograf se opravdu nenudil.

Letní  žluté Toskánsko v nás opět zanechalo hluboké dojmy a je to místo kam se chce každý z nás rád vracet,  ikdyž to nepůjde tak často jako do bližšího Českosaského Švýcarska. V brzké  době bude na stránkách fotopivo.cz možnost vidět fotografie z letního Toskánska očima sedmi různých pohledů